Nový život 1. díl
„Lucy?“ „Ano, mami?“ „Máš zabalené kufry? Letadlo nám letí za 3 hodiny!“ „Jo mami už jdu.“ Tak a je to tady, velký den nadešel. Velký den, stěhuji se. Ano do jiné země. Do Anglie, budu tam chodit do školy, anglické! V překladu mi bude pomáhat asistentka, kterou máme zaplacenou pro mě na 1 rok. Bude mě učit anglicky a pomáhat mi ve škole. Dívčí škola v Anglii, při té představě mi naskočí husí kůže. Své přátele už nejspíš nikdy neuvidím… Už teď mi je smutno, jestli pak si tam najdu kamarády? Bojím se že,ne! Vleču sebou dva kufry, jeden je nacpaný mým oblečením a druhý je přecapaný mými knížky a různými věcmi. Posílám kamarádkám sms: Tak zase někdy nashledanou! Chce se mi brečet. A je to tady. Taxík stojí před panelákem. Naposled se podívám do prázdného bytu a zavolám Ahoj! Naposled zamykám, naposled jedu výtahem a než se naději jsou zabouchnuty i domovní dveře. Teprve teď jsem si uvědomila,že já fakt brečím. Nastupuji do taxíku a na dobro odjíždím z našeho sídliště. Já odsud nechci! Jenže mamce nabídli slušně placenou práci v Londýně a my jsme to odmítnout nemohli. Ségra se už těší jak si spolu vydáme do obchoďáku, jak poznáme pravé anglické gentlmeny! Měla bych se taky těšit ale to nejde! V uších mám mp3 zatím co se mamka, taťka a ségra nadšeně baví o novém domě ve kterém budeme bydlet. Vůbec mě to nezajímá nějakej zablešenej dům! Chci zde zůstat! Mamka si všimla, že brečím a tak mě chlácholila: „Lucy neboj se, určitě sem ještě přijedeme, můžeš jet semnou až sem pojedu pro ostatní věci, které máme u babičky.“ „Ne mami, to bych už nepřežila!“ Mamka byla smutná a mumlala něco o tom,že se určitě brzo sem přijedeme podívat třeba na prázdniny. Ale já už jsem se sem nechtěla vracet, nedokázala bych už pak odjet. Jsme na letišti, vystupujeme a mamka šla pro lístky. My se ségrou jsme si sedly na lavičku a čekaly, uběhly dvě hodiny a nasedaly jsme do letadla směr Londýn.